BABIČKA - Božena Němcová
Babičkku psala Němcová v době, kdy jí bylo v životě opravdu zle a těmito vzpomínkami na vlastní dětství si pomáhala udržet se při životě a zdravém rozumu.
Božena Němcová, původním jménem Barobora Panklová zde přejmenovává svou rodinu na Proškových, děj však zasahuje přesně do místa svého dětství a rodného domu.
Babička je nejen popis dětství, prožitého na venkově, v selsky laděné rodině sluhů u kněžny, ale také obrovským dokumentem o životě na tehdejší vesnici, připomenutí zvyků a zvyklostí prostých českých lidí a velká oslava vlastenectví.
Na Boženu Němcovou, zde Barunku, má obrovský vliv její babička, která děti léta vychovávala a působila na ně svou moudrostí, s níž je učila vážit si života, všeho, co nám nabízí a lásce k vlasti a zároveň v nich podporovala vlastenectví a bohabojnost, stejně jako udržování tradic českého lidu. To vše ovlivnilo život Němcové a možná až příliš.
Dílo Babička začíná tím, že na Staré Bělidlo, dům, kde bydlela rodina Proškových (rodina Němcové), přijíždí babička , aby u své dcery Terezy a její rodiny dožila svůj život a pomohla dceři v domácnosti. Otec rodiny byl kočím zámecké paní a proto nebýval část roku doma - kněžna pobývala ve Vídni.
V rodině panuje trošku zpanštělý řád, který babička velmi rychle svým působením a lidskou prostotou přemění k obrazu svému a stejně tak i všechny čtyři děti, nejstarší Barunku, nejmladší Adélku i oba chlapce.......... Tereza je panská služebná a spolu s mužem, Janem mají větší hospodářství, ve kterém jim vypomáhají děvečky a čeledíni.
Babička se brzo stane známou osobností v okolí, získá si lidi svou pravdomluvností a ochotou, přispěchá na pomoc, kde se jen dá ať radou či pomocí a ve stejném duchu vychovává děti své dcery. Stejně si získá i obdiv paní kněžny a komtesy Hortenzuie, její schovanky, jejichž osud také ovlivní.